Historie:
Z myslivecké literatury lze prokázat, že
již po staletí existují lovečtí psi, podobní dnešním německým
křepelákům, kteří se používali ke slídění za lovnou zvěří.
Historicky lze doložit i název "křepelák".
V plemenné knize registrovaný chov plemene německý křepelák vzniknul
na přelomu století. Kmenovým zakladatelem plemene byl pes Lord
Augusta 1834L, který pocházel ze Staufenbergu (Horní Bavorsko).
Cílený čistokrevný chov byl zahájen s několika vhodnými fenami.
Zpočátku přicházela na svět pouze hnědá (někdy s bílými odznaky) a
bílohnědá štěňata. Jako zvláštnost se objevovaly malé červené znaky
na hlavě a bězích, takzvané pálení. Fena Baby auf der Schanze 1838 L
byla u zrodu varianty běloušů.
Rudolf Frieß (R.F.), který během několika desítek podstatnou měrou
ovlivnil chov německého křepeláka, se zásadním způsobem přičinil o
to, že byl chov rozdělen do dvou barevných rázů - na hnědáky a
bělouše. Rozdělením chovu do dvou barevných variant byl zajištěn
základní předpoklad pro to, aby bylo možné přes úzkou výchozí
chovatelskou základnu cíleným párováním v rámci obou barevných rázů
zabránit degeneraci chovu následkem příbuzenské plemenitby.
Rozdělení barevných rázů se projevilo jako rozumné i vzhledem
k poněkud odlišným charakterovým vlastnostem obou variant. Hnědáci
pracují na kratší vzdálenost od vůdce a snáze se vedou; bělouši loví
na větší vzdálenost a projevují mimořádnou chuť do práce na stopě.
Dnes však nelze používat rozdílné založení obou rázů za spolehlivý a
charakteristický znak k jejich rozlišení, protože během let
docházelo z nejrůznějších důvodů k opětovnému spojení jedinců obou
rázů. Obecně Zpravidla se však i v dnešní době používá k chovu párů
psů stejného rázu, aby byla v rámci plemene zachována rezerva
navzájem nepříbuzné krve.
Němečtí křepeláci se vždy chovali a chovají výhradně jako lovečtí
slidiči a všestranně použitelní lovečtí psi.
Rozdělení podle použití:
Němečtí křepeláci se vždy chovali a chovají výhradně jako lovečtí slidiči a všestranně použitelní lovečtí psi.
Vzhled, stručný popis:
Německý křepelák je středně velkým, dlouhosrstým velmi svalnatým slidičem, s ušlechtilou hlavou a silnými kostmi. Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku, v žádném případě nesmí působit dojmem psa na vysokých bězích.
Barva:
Německý křepelák se chová ve dvou barevných rázech:
a)jednobarevná hnědá nebo červená*), často s bílými nebo bělavými
odznaky na hrudi a prstech
b)hnědý nebo zřídka také červený*) bělouš; základní barvu tvoří hnědá
respektive červená*) srst, která je hustě prokvetlá bílou, často
s hnědou respektive červenou*) hlavou, plotnami nebo pláštěm přes
celý hřbet. K tomuto barevnému rázu patří také strakoši (s bílou
základní barvou a velkými hnědými respektive červenými*) plotnami)
nebo tygři, u nichž je bílá základní barva s hnědým respektive
červeným*) stříkáním nebo tečkováním. Ti mohou pocházet i
z jednobarevných rodičů.
U obou barevných rázů se mohou vyskytovat červené*) znaky (pálení)
nad očima, na tlamě, bězích a v okolí řitního otvoru.
*) sem se řadí všechny varianty červené (jelení červeň nebo liščí
zbarvení).
Povaha / temperament:
Živý a lovecky velmi náruživý pes, přátelský a sebejistý, velmi učenlivý a přizpůsobivý. Není bázlivý ani agresivní.
Typickými vlastnostmi německého křepeláka při lovu jsou:
• silně vyvinutá náruživost ke slídění
• chuť do práce na stopě a velká jistota při této práci
• jemný nos
• radost z přinášení zvěře a radost z vody
• ostrost vůči zvěři a vůči škodné
• při příslušném výcviku a vedení sebevědomý, samostatný,
kontrolovaně pracuje ve velkém oblouku; je spolehlivý při
dohledávce a pachových pracích. Pracuje jako slídič a všestranný
lovecky upotřebitelný pes v prostorných převážně lesních revírech
s vodními plochami. Od počátku chovu se nevěnovala žádná pozornost
vlohám pro vystavování.
Úplný standard k náhledu zde
