vloženo: 17.11.2017, autor: Jana Blažková, veterinární lékařka
Kastrace patří mezi nejčastější operační zákroky, které se na fenách a psech provádějí. Velmi často se jedná o zákroky preventivní, ale také terapeutické, jejichž účelem je zlepšit zdravotní stav zvířete nebo zabránit rozvoji dalšího onemocnění. Kastrace patří mezi zákroky mezi chovateli a veterináři hojně diskutované, názory obou stran se mohou často lišit.
Tentokrát se zaměřím na fenky, protože u nich je kastrace častější a více se provádí z preventivních důvodů, u psů je to častěji zákrok léčebný. Začínající chovatel mnohdy přijde do ordinace s tím, že jeho fenka není určena na chov, ale jen jako rodinný mazlík, a jak je to tedy s tou kastrací.
Zda je vhodné nechat fenu vykastrovat, a pokud ano, tak kdy, co to obnáší atd. Na tuto otázku je odpověď jednoznačná: Ano, kastrace je vhodná. Kastrace provedená jako preventivní zákrok přináší pro chovatele i pro fenu mnoho pozitiv. Doporučuje se kompletní odnětí vaječníků i dělohy (tzv. ovariohysterektomie), ačkoli se stále ještě setkáváme s tím, že jsou odebrány pouze vaječníky a děloha je ponechána. To může ovšem později vést k určitým zdravotním komplikacím.
Kdy je správný čas?
Ideální dobou pro kastraci je doba mezi dvěma háráními, kdy je pohlavní aparát víceméně v klidu. Jednoznačně se doporučuje časná kastrace, která s sebou nese nejvíce pozitiv. Já osobně doporučuji nechat fenu jednou odhárat, aby tak pohlavně dospěla, a poté vykastrovat, nicméně není problém vykastrovat fenu i před prvním háráním.
Časně provedená kastrace působí jako prevence nádorů mléčné žlázy, které se v pozdějším věku u fen vyskytují velice často a zhruba 50 % z těchto nádorů má maligní (zhoubnou) povahu. A jaká jsou další pozitiva? Fena, která je kastrovaná, se nehárá, tím pádem odpadají otravné hárací kalhotky, neposlušnost a výkyvy nálady a výkonnosti háravé fenečky. Také nemusíte vynechávat oblíbený cvičák či jiné hromadné psí akce, kde by fenečka svou „atraktivitou“ rušila při práci ostatní psy. Dále se vám také vyhne falešná březost, o které jsem psala v některém z minulých čísel, vaše fena nebude mít nikdy v budoucnosti zánět dělohy, nádory a cysty na vaječnících a výrazně se sníží riziko cukrovky (diabetu), která je u fen často podmíněna právě pohlavními hormony.
Rozšířená pověra
Odpůrci kastrací jistě najdou spoustu argumentů proti. Například vám budou tvrdit, že každá fena by měla mít alespoň jednou za život štěňata. To rozhodně není pravda, štěňata nejsou k životu nezbytná, a navíc u některých fen to ani není doporučitelné, aby se neohrozilo jejich zdraví. Navíc, pokud máte třeba fenku voříška nebo i čistokrevnou, ale s nějakou genetickou vadou (stačí obyčejná kýla, vada skusu apod.), proč dál šířit tyto špatné geny, které si štěňata od takové feny ponesou do života.
Dalším častým argumentem, který slýcháme denně, je tvrzení, že feny se po kastraci psychicky změní, jsou lenivé a tlusté. Je pravda, že po kastraci se změní metabolismus feny, a ta má trošku větší sklony přibývat na váze, ale vše záleží na zodpovědném majiteli. Fena si sama do obchodu pro piškoty, rohlíky a jiné pamlsky nedojde, takže pokud budete krmit adekvátním množstvím krmiva, váha feny zůstane stejná. A co se týče psychiky, nervózní feny se obvykle zklidní. Ty, které byly kastrované časně, zůstanou normálně veselé a aktivní, a starší feny po kastraci obvykle spíše omládnou. Dalším argumentem, který by mohl hovořit proti kastraci, je takzvaná pokastrační močová inkontinence. Ta je způsobena snížením pevnosti svěrače močového měchýře v důsledku poklesu hladiny pohlavních hormonů – estrogenů. Tato komplikace se objevuje u určitého procenta, především velkých a obřích plemen. Nejčastěji dochází k malému úniku moči hlavně v klidu, ve spánku. Ale i tato komplikace má své řešení – podávají se léky, které působí přímo na svěrač močového měchýře nebo v malé dávce estrogeny.
Pro kastraci hovoří také zlepšení zdravotního stavu u některých nemocí, jako je třeba atopická dermatitida (alergie), epilepsie apod. Díky kastraci dojde k ustálení hormonální hladiny a celého vnitřního prostředí, a to je důležité i pro stabilizaci těchto stavů. Kastrace u mladých fen je prováděna jako preventivní zákrok, který s sebou přináší minimální rizika spojená s anestezií a vlastní operací. Rekonvalescence je obvykle rychlá a po vytažení stehů za 10-14 dní po operaci může být fena zařazena opět do běžného režimu. Pokud musíme kastrovat fenu starší, navíc například se zánětem dělohy, jsou rizika o něco větší, už neoperujeme zdravého psa, ale nemocného, organismus je více vyčerpaný a také rekonvalescence může být delší.
V příštím článku se zaměříme na pánskou část psí populace.
Převzato z časopisu Psí kusy.