vloženo: 15.2.2020, autor: Marie Trauškeová
Sport, který má historii v USA, se stává velmi oblíbeným i u nás. Jeho největší devizou je fakt, že se mu lze věnovat s jakýmkoli psem. Jde o prověření čichových schopností psa při hledání ukrytých pachových vzorků.
V České republice se první dva semináře věnované výcviku psa pro hledání specifického pachu konaly v roce 2014 zásluhou Kristýny Dostálkové a Kláry Hlubocké. Od té doby zájem o tento sport stále roste. U nás jej zastřešuje klub Nosework CZ z. s., který vypracoval zkušební a závodní řád, podle kterého se na našem území skládají zkoušky, pořádají závody a udílejí tituly.
O co přesně jde?
Smyslem noseworku je vytvoření týmu – člověk a pes – který spolu dokáže spolupracovat a nalézt ukryté pachové vzorky. Celý systém vychází z výcviku služebních psů, kteří například na letištích odhalují výbušniny, pašovaná zvířata nebo různé druhy drog. Většina majitelů se ale této disciplíně věnuje především pro zábavu a také proto, aby vhodně zaměstnali svého psa a společně budovali pevný vztah. Aby byly podmínky pro všechny stejné, jsou pro všechny zkoušky a závody vyššího stupně, než je stupeň základní, předepsány standardní pachové vzorky, a to skořice a pomerančová kůra. Tyto vzorky byly zvoleny proto, že jsou snadno dostupné a levné, ale hlavně se běžně nenacházejí v našich zeměpisných podmínkách volně v přírodě. Maximální délka skořice může být čtyři centimetry s průměrem jeden centimetr, minimálně ovšem musí být dlouhá dva centimetry a průměrem tři milimetry). Pomerančová kůra může být čerstvá i sušená, a to ve velikosti maximálně čtyři krát jeden a půl centimetru, minimálně dva krát jeden centimetr – vždy v celku. U zkoušky základní a prvního stupně lze použít i jeden jiný vlastní pachový vzorek, ovšem nesmí překračovat velikost pro daný stupeň zkoušky, a jeden standardní. Psi mohou vzorky hledat ve výstroji, tedy s obojkem nebo postrojem (kromě ostnatého obojku, elektrického obojku nebo jiných donucovacích prostředků, které psu způsobují bolest), nebo zcela bez výstroje. Pořadatel ovšem může nařídit použití vodítka (například při hledání vzorků na rušných místech, jako jsou obchodní centra nebo nádraží).
Trénink hrou
Pokud byste se tomuto sportu rádi začali se svým psem věnovat, je ideální, když nejprve navštívíte trénink či seminář, kde vám poradí, jak postupovat a na co si dát pozor. Pomoci vám mohou i s volbou správné motivace, orientací ve zkušebním řádu, zjištění ideálních podmínek pro trénink a s učením psa správnému označování nalezených vzorků. Vzorky smí pes označovat jakýmkoli způsobem, který neznehodnotí vzorek a/nebo jeho úkryt. Pes se nesmí do předmětu dobývat a nežádoucí je i hrabání. Pozor se musí dávat i na to, aby pes nepřevrátil předmět, ve kterém je vzorek ukrytý – toto chování totiž vede k diskvalifikaci. Při zkouškách a trénincích vyhledávání v řadách (Discrimination) se jako předmět pro úkryt často používají obrácené květináče dnem vzhůru, batohy, kabelky, kufry nebo papírové krabičky. Výsledkem by měla být soustředěná práce psa, která je pro něj zároveň i zábavou. Mezi výhody noseworku patří skutečnost, že jej lze trénovat i na omezeném prostoru, třeba doma.
Kde všude se vzorky hledají?
Podle zkušebního řádu klubu Nosework CZ z.s. lze se psem nastoupit ke čtyřem druhům vyhledávání. Nature znamená vyhledávání pachových vzorků v přírodních terénech, Urban je označení pro vyhledávání v prostorách, ve kterých se nachází věci ponechané člověkem (může to být zahrada, skladiště, vybavená místnost a jiné), Water je vyhledávání ve vodě (například v miskách s vodou) a Discrimination, což je vyhledávání v řadách předmětů a osob. Každý si tak může vybrat, v jakém prostředí se jeho psu vzorky hledají nejlépe. Jsou i tací, kteří plynule přecházejí z jednoho prostředí do jiného, a nedělá jim to žádný problém. U všech však platí, že musí být dokonale zvyklí na práci v cizím – někdy i rušivém prostředí, a také musí být dostatečně socializováni, aby bez problému zvládli kontakt s lidmi.
Zkoušky a závody
Před nástupem na zkoušku či závod musí mít tým od klubu vydanou speciální výkonnostní knížku, kam se mu následně zapisují výsledky jednotlivých akcí noseworku, kterých se zúčastnil. Každý směr v noseworku (Nature, Urban, Water, Discrimination) má tři výkonnostní stupně obtížnosti a k tomu zkoušku základní, která je nepovinná. Ke zkoušce druhého stupně lze nastoupit pouze tehdy, pokud tým splní zkoušku prvního stupně. Stejně tak ke zkoušce třetího stupně může nastoupit tým tehdy, pokud splní zkoušku druhého stupně. To vždy v rámci jednoho směru. Na zkoušku typu Z (základní) smí nastoupit pes starý minimálně 10 měsíců, pro zkoušky vyššího typu je minimální věk 12 měsíců. U základní zkoušky může psovod používat odměny, a to jak pamlsky, tak i hračky – u vyšších stupňů zkoušek to možné není. Pamlsky ovšem nesmí psovodovi při zkoušce spadnout na zem, v tom případě by byl tým diskvalifikován. V průběhu vyhledávání je možné psa opakovaně chválit a vést ho pomocí zvukových a posunkových povelů. Psovod by nikdy neměl předem vědět, kde je pachový vzorek ukryt. Teprve když místo pes označí, dává psovod rozhodčímu informaci o nalezení. Zkouška je splněna, pokud pes nalezne všechny ukryté vzorky. U závodů rozhoduje počet nalezených vzorků – případně i čas. Pokud pes označí místo, kde se pachový vzorek nenachází a psovod toto místo následně nahlásí rozhodčímu jako správné, je práce týmu ukončena. U zkoušek, kde psovod předem neví, kolik je schováno vzorků, končí práce ve chvíli, kdy psovod řekne, že prohledávaný prostor už žádný pachový vzorek neobsahuje. Práci psa může ukončit i rozhodčí. Na začátku zkoušky se všichni účastníci dozvědí přesný časový limit práce a eventuální tolerovanou odchylku pro určení místa úkrytu.
Čich je to, oč tu běží
Nosework je sport, kterému se lze věnovat jak s mladými psy, tak i s těmi zralejšími. Stejně tak s malými, jako s velkými – vždy hraje roli jediné, a to čich psa. Při zkouškách a závodech je možné psu pachový vzorek nechat „načichat“ – takzvaně nasumovat – a psovod může mít tento vzorek po celou dobu u sebe. Při vyhledávání pachových vzorků je potřeba brát v úvahu i směr větru, psovod má možnost pět minut před samotným vyhledáváním vstoupit do vyhledávaného prostoru, zjistit chování větru a zvolit správnou strategii. Při vyšších zkouškách, než jsou základní, se pachové vzorky mohou střídat podle rozhodnutí pořadatele – je tedy potřeba mít psa připraveného na obě možnosti – jak na vyhledávání skořice, tak i na vyhledávání pomerančové kůry.
Udělované tituly
Podobně, jako je tomu například u dogdancingu, jsou i v noseworku za splněné zkoušky udělovány tituly. Pes může složit v každém směru čtyři výkonnostní stupně, nebo může jeden výkonnostní stupeň složit ve všech směrech noseworku. Pokud tedy pes složí výkonnostní stupně Z – 3 ve směru Nature, získá titul Master of Nature (případně: Master of Urban, Master of Water, Master of Discrimination, skládá-li zkoušky v těchto směrech noseworku). Nebo pokud pes složí všechny směry noseworku v základní úrovni, získá titul Master of nosework – Z (případně: Master of nosework – 1, Master of nosework – 2, Master of nosework – 3, složí-li stejný výkonnostní stupeň ve všech směrech noseworku). Celkem tedy pes může složit šestnáct zkoušek – když se mu to podaří, získá nejcennější titul Champion of nosework. Za každou splněnou zkoušku navíc získává kokardu.
Foto: autorka, Susanne Rokos a Shutterstock
Převzato z časopisu Psí kusy.
