vloženo: 2.8.2019, autor: Mirka Koníčková
Není na světě pes, který by získal tolik vojenských vyznamenání jako Stubby. Za své zásluhy v boji byl povýšen do hodnosti seržanta. Nebál se pohybovat v zákopech první světové války a díky svým schopnostem zachraňoval životy svým lidským spolubojovníkům.
Toulavý kříženec pitbulteriéra se jednoho dne roku 1917 objevil na stadionu Yale Field v New Havenu v Connecticutu zrovna v době, kdy tu trénovala skupina vojáků. Podsadité štěně, které se chtělo kamarádit, jim padlo do oka. Zejména jednomu z vojáků – desátníkovi Robertu Conroyovi. Voják si zábavného psa oblíbil, ujal se ho a začal ho cvičit. Zjistil, že je Stubby velice šikovný, a naučil jej i různým zábavným kouskům. Pes dokázal například na povel zasalutovat – svou pravou packu zvedal k pravému obočí. V té době Stubby sotva mohl tušit, do jak těžkých a nebezpečných situací se spolu se svým páníčkem dostane…
Černý pasažér
Robert Conroy sloužil u 102. pluku Yankee Division, tedy 26. pěší divize americké armády. Její mužstvo tvořili vojáci ze států Nové Anglie, tedy pravověrní Yankees. Odtud pochází i jméno divize – Yankee Division. V roce 1917 byla divize odeslána do zámoří, aby se účastnila bojů první světové války. Robert Conroy nedokázal svého psa opustit, a tak jej tajně propašoval na palubu vojenské lodi mířící do Francie. Po doplutí do francouzského přístavu St. Nazaire byl pes objeven velícím důstojníkem. Conroyovi se ale podařilo jej přesvědčit, aby mu psa nechal. Pomohl mu i Stubby, který prokázal, že ví, jak se mezi vojáky chovat – zasalutoval.
Pod palbou
Prvních bojů se Stubby zúčastnil 5. února 1918 u Chemin des Dames, severně od Soissons. Více než měsíc byl spolu se svým pánem ve dne v noci pod neustálou palbou. V dubnu téhož roku byl zraněn střepinou německého granátu. Na dobu, než se vyléčí, byl poslán do týlu, kde prý pomáhal udržovat mezi vojáky dobrou náladu. Sotva se ze zranění vzpamatoval, vrátil se opět do zákopů. Mezi zákeřné bojové prostředky, které se v první světové válce používaly, patřily smrtící útoky jedovatým plynem. Také Stubby byl jednou plynem zasažen, ale naštěstí přežil. Sám se pak díky tomu naučil včas varovat jednotky před útokem plynu – jeho štěkání upozornilo vojáky, aby sobě i psovi nasadili plynové masky. Uměl také vyhledávat zraněné a díky svému perfektnímu sluchu dokázal varovat vojáky před letícími dělostřeleckými granáty dříve, než je sami mohli zaslechnout.
Zneškodněný špion
Ve válečné vřavě se pohyboval rok a půl. Ve Francii se účastnil čtyř útoků a sedmnácti bitev, v nichž pomáhal hledat raněné. Dokonce se mu podařilo i zadržet německého špiona – objevil jej v křoví a nekompromisně se mu zakousl do hýždě a nepustil ho, dokud nepřišli američtí vojáci. Právě tímto zásahem si vysloužil hodnost seržanta. Jeden z vojáků prý špionovi zabavil německý Železný kříž a dal ho Stubbymu. Když byla jednotka převelena do města Château-Thierry, stal se populárním i mezi zdejšími obyvateli. Místní ženy mu ušily jelenicový kabát, na kterém mu pak přibývaly medaile a odznaky.
Válečný hrdina
Na konci války se Conroy se Stubbym v pořádku vrátili domů. O návratu psího seržanta informovaly přední stránky amerických novin. Válečný hrdina se stal psí celebritou a účastnil se řady vojenských přehlídek po celé zemi. V roce 1921 byl zvolen oficiálním maskotem atletického týmu univerzity Georgetownu, kde jeho páníček Conroy studoval práva. Za svého života se Stubby stal členem různých společností: Americké legie, Červeného kříže či organizace YMCA. V roce 1921 mu Humane Education Society udělila zvláštní zlatou medaili za službu své zemi. 4. dubna 1926 Stubby zemřel v náručí svého pána Roberta Conroye. Amerika ale na malého odvážného psa, který pomáhal zachraňovat životy svých spolubojovníků v zákopech první světové války, nezapomněla. V roce 2006 byla na jeho památku umístěna dlažební kostka s jeho jménem do chodníku cti u památníku Liberty Memorial v Kansas City.
Foto: archiv
Převzato z časopisu Psí kusy.
