vloženo: 23.4.2020, autor: Marie Trauškeová
Líbivý pes menšího středního vzrůstu s veselým výrazem a bezkonfliktní povahou si postupně nachází cestu i do naší země. Rozhodně se není čemu divit, lapinkoira totiž dokáže mile překvapit.
Dříve bylo tohle zajímavé a nepříliš známé plemeno nazýváno různě, jedním z označení byl i finský laponský pes. Hlavní úlohou tohoto psa byla totiž pomoc Laponcům při vodění a ochraně stád sobů. První standard plemene byl sepsán v roce 1945, ale Laponci využívali typově podobné psy již mnohem dříve. V současné době je především ve Finsku, ale i v dalších zemích oblíben jako společenský a rodinný pes. Jeho veselá a milá povaha s usměvavým výrazem k tomu přímo svádí. V České republice zatím existuje jen několik málo chovatelských stanic, které se chovu tohoto plemene věnují. Získat štěně ze země původu je poměrně náročné, protože chovatelé si mezi zájemci vybírají, a to i podle zemí, kde bydlí. U nás si jej můžete sice také pořídit, ale čekací doba je poměrně dlouhá a malému počtu jedinců odpovídá i jejich cena.
Lapinkoira je menší než středně velké plemeno, ale díky bohatému osrstění působí poměrně robustním dojmem. Její kostra je lehká, což přispívá k mrštnosti a obratnosti. Povahově je tento pes aktivní, ne však překotný. „Lapinkoira je velmi společenské plemeno s obrovským srdcem, které vyniká především svým temperamentem. Snadno se učí nové povely, je dobře ovladatelné a hlídání má v krvi, obranářství u něj ale nečekejte,“ říká Barbora Mašková. Při výchově je potřeba vyvarovat se neustálého opakování stejných cviků, protože tím byste lapinkoiru znechutili. Naopak střídání aktivit a hra s majitelem u ní probouzí touhu vyhovět. Díky těmto vlastnostem je plemeno vhodné i pro úplné začátečníky. Ti si však musí uvědomit, že s lapinkoirou je potřeba vycházet po dobrém, aby se neuzavřela do sebe a z usměvavého psa se nestal pes netečný. Neznamená to ale, že by nepotřebovala výchovu a důslednost, naopak, ovšem s klidem a rozvahou, bez známek agrese. „Je to velice chytrý pes, velmi rychle se učí, z vlastní zkušenosti stejně rychle jako border kolie. Miluje kontakt se svým majitelem. A pokud opravdu mají majitel a lapinkoira úzký vztah, může se pro páníčka svým nevtíravým způsobem přetrhnout,“ říká Jitka Vancová.
Jednou z dalších výhod lapinkoiry je skutečnost, že má velmi dobrý vztah k lidem včetně malých dětí. „Bude to vždy úžasný rodinný pes. Byl k tomuto účelu v minulosti hojně využíván. K dětem je velmi milý a jemný a jejich společnost cíleně vyhledává. S dětmi totiž není nikdy nuda,“ říká Jitka Bastl Hořáková. V rodině si obvykle najde jednoho člena, kterého považuje za svého pána, ale nedělá ji problém poslouchat i ostatní. Máte-li v ruce dobrůtku, míra učenlivosti a dychtivosti splnit povel se podle chovatelů výrazně zvyšuje. Tento pes dobře vychází i s dalšími zvířaty, je nekonfliktní. I když se často uvádí, že nemá takřka žádné lovecké pudy, nebývá to u všech jedinců pravda. Najdeme i lapinkoiry, které loví rády – ovšem spíše pro zábavu, než by chtěly zvířeti skutečně ublížit. Jelikož jde o smečkové zvíře, ocení, když mu pořídíte dalšího psího kamaráda. Roli parťáka může ale převzít i domácí kočka.
Máte-li doma lapinkoiru, nepotřebujete domovní zvonek, shoduje se většina majitelů tohoto plemene. Lapinkoira vám totiž přesně ohlásí každou návštěvu nebo situaci, kterou vyhodnotí jako rizikovou. Hlasové projevy tohoto plemene jsou různorodé – od houkání, pískání, brumlání až po vytí. Pokud bydlíte na samotě, máte vyhráno. Problém může nastat v husté zástavbě, když vašim sousedům dojde trpělivost. „Zvukový projev je pro toto plemeno typický a samozřejmě ho lze správnou výchovou velmi zmírnit. Pokud je pes vychovaný a ví, kdy je štěkot nežádoucí, je jeho upovídanost k nezaplacení,“ tvrdí Barbora Mašková. Štěkání je často i součástí společných her mezi majitelem a psem nebo mezi více psy. „Pokud máte psů víc, pak štěkají či komentují i společné hrátky a jejich hlas je opravdu pronikavý,“ varuje Jitka Bastl Hořáková. Zároveň ale uvádí, že štěkání bylo od lapinkoiry požadováno už v minulosti, kdy musela hlídat a hlásit nebezpečí. Jitka Vancová k této problematice říká: „Lapinka štěká pouze tehdy, když o něco jde nebo se něco děje, z radosti, když vás vítá doma, když zve ke hře ostatní psy, z radosti, když má jít na procházku, natěšeně, když má jít jíst. Nejsou to psi uštěkaní, jen se dokážou vyjádřit. Jako u každé aktivity, kterou nechceme, aby pes dělal, doporučuji odvést pozornost.“
Lapinkoiry patří k velmi přizpůsobivým plemenům. Můžete je mít ubytované jak v bytě, kam se díky své velikosti bez problémů vejdou, tak i venku na zahradě. Ideální je, když mají trvale přístup do domu. Máte-li velkou zahradu, často jim k vybití energie postačí. I tak byste jim ale měli dopřát dostatek mentálního zaměstnání, ať už v podobě cvičení, nebo různých hlavolamů a pravidelné procházky. Pokud se lapinkoira nudí, může si zábavu začít hledat sama, nejčastěji se uchylují k hrabání děr nebo přesazování květin. Díky jejich husté srsti, která výborně izoluje od zimy i od tepla, s nimi můžete po celý rok podnikat různé aktivity. „Srst má velmi kvalitní podsadu. Pokud psa jednou za den přejedete kartáčem, tak to stačí, nepotřebuje stříhat ani trimovat,“ říká Barbara Vojvodíková. Lapinkoiry vám budou skvělými parťáky na dlouhých výletech, ale i při společném válení na gauči. Můžete se s nimi věnovat i různým psím sportům – vynikají především v individuálních musherských sportech. Laponci je dříve využívali i pro tah saní. Někteří majitelé se s nimi věnují agility, coursingu, klasické poslušnosti nebo obedience. Neztratí se ani v dogdancingu nebo flyballu. Jejich klidná a vyrovnaná povaha je také dělá vhodnými psy pro canisterapii.
Zájem o plemeno v České republice postupně vzrůstá, ale stále je tu velmi málo jedinců, a ještě méně chovatelských stanic. Možná proto, že je málo známé. Ti, kdo se vydají na chovatelskou dráhu, musí počítat s tím, že v zájmu odchovu zdravých štěňat je potřeba lapinkoiry hlídat pomocí zdravotních testů a pro oživení tuzemské krve a snížení příbuznosti mezi psy se nebránit krytí v zahraničí.
„Lapinkoira je v zásadě zdravé plemeno, jediné, co se u něj řeší, jsou kyčle. Vzhledem ke střední velikosti tohoto plemene se ani při případné dysplazii nijak výrazně toto postižení neprojevuje. V rámci chovnosti se ještě sledují pomocí genetických testů nemoci PRA (jedná se o postupné odumírání buněk vystýlajících oční kouli, odpovědných za příjem světla) a Pompeho choroba (jde o dědičnou metabolickou poruchu, v rámci které je narušen metabolismus zásobního cukru – glykogenu),“ říká Jitka Vancová. Právě test na PRA musí podstoupit každý pes, který má být v tuzemsku uchovněn.
Ideální domov pro lapinkoiru je takový, kde jí nabídnou lásku, pohodlí, kontakt, zábavu, výchovu a aktivity. Hodí se jak k mladým lidem, k rodinám s dětmi, tak i k aktivním seniorům. Není náročná na procházky – ty dlouhé jí stačí i jen párkrát do týdne, není tedy nutné s ní denně nachodit dvacet kilometrů. Aktivitou ale rozhodně nepohrdne a vítá ji. „Nedoporučuji ji lidem, kteří chtějí s pejskem vrcholově sportovat, lapinka zvládne vše, ale není to specializované plemeno,“ říká Jitka Vancová. Majitel by měl být připraven na její hlučnost, kterou však může výchovou do jisté míry ovlivnit. „Chtěla bych všem budoucím majitelům doporučit, aby pečlivě vybíraly svého chovatele, ideální je navštívit ho ještě před výběrem štěněte. Pokud je možnost poznat rodiče budoucího štěňátka, pak neváhejte. Majitelé lapinek v Čechách dělají i několikrát do roka různá setkání a moc rádi mezi sebe přivítají i budoucí zájemce. Stačí sledovat stránky www.lapinkoira.cz,“ říká závěrem Jitka Bastl Hořáková.
Standard v kostce
Lapinkoira patří do skupiny FCI 5 – Špicové a primitivní plemena, sekce 3.4 – Severští hlídací a pastevečtí psi. Jsou to inteligentní, odvážní, učenliví, klidní, věrní psi s přátelskou povahou. Typický je pro ně radostný výraz. Ideální výška u psa je 49 centimetrů a u feny 44 centimetrů v kohoutku. Tělo je oproti výšce o něco delší. Srst má lapinkoira bohatou, a to především kolem krku, kde tvoří hustou hřívu. Pesíky srsti jsou dlouhé a hrubé. Na hlavě a na přední straně končetin je srst kratší. Podsada srsti má být měkká a hustá. Standard uvádí, že všechny barvy srsti jsou u lapinkoiry povolené, ale základní barva vždy musí převládat. Mezi nejběžnější zbarvení patří černá s pálením, vlkošedá, hnědá a krémová – vše se znaky, nebo bez.
Foto: autorka a Pes Jíra
Převzato z časopisu Psí kusy.
