Portál pro zodpovědné majitele psů

Plemeno oblíbené šlechtici, milovníky elegance, cirkusovými manéžemi i sportovně založenými lidmi. Pudl je vším, čím si přejete, aby byl.

Původ plemene

O historii pudlů se toho příliš neví, ale jisté je, že sahá do dávných časů. Neví se ani to, z jakých plemen mohl pudl vzniknout a jaká země je jeho rodištěm. Skutečnost, že se na antických reliéfech starých více než dva tisíce let objevují psi nápadně podobní pudlům, jen potvrzuje, že pudlové jsou opravdu pamětníci starověku. Ať už je to jakkoliv, jisté je, že přímo v Evropě se pudlové chovají už více než čtyři sta let. V současnosti se pudl oficiálně považuje za plemeno francouzské, protože za jeho standard odpovídají právě francouzští chovatelé. V devatenáctém století se pudlové stali nejrozšířenějším psím plemenem, chovali se ve všech společenských vrstvách. Jeho živá a společenská povaha je oceňována samozřejmě i dnes, kdy už dávno nepatří do kolonky loveckého plemene, ale kolonky plemene společenského.

Když se řekne pudl, mnozí si představí vystříhaného a navoněného psa, tak trochu s nosem nahoru, kterého venčí noblesní panička na vysokých podpatcích. S takovými se samozřejmě setkat také můžete a to nejčastěji na psích výstavách, v běžném životě je ale pudl skvělým parťákem do nepohody, který s vámi bude stejně rád ležet na gauči jako chodit na vysokohorské tůry nebo se prodírat lesem za proměnlivého počasí. Pudl je veselý, energický a vysoce inteligentní pes, který miluje chvíle společně strávené se svým majitelem. „Se svou inteligencí je to pes snadno ovladatelný, velmi lehce se učí, jeho výchovu zvládne i naprostý začátečník, který se bude ke psu chovat s láskou, trpělivostí a pochopením,“ říká Petra Ulrichová Plisková. V České republice zastřešují chov pudlů hned tři organizace a to Klub chovatelů pudlů Praha, Klub přátel a chovatelů pudlů a Pudl Klub.

Obrovská variabilita

Na světě asi nenajdete jiné plemeno (snad kromě jezevčíků), kde by se od sebe mohli jedinci tak výrazně lišit barevností a velikostními rázy, jako je tomu u pudlů. Existují celkem čtyři velikosti, které se dělí následovně: pudl toy (měří 24-28 cm v kohoutku), pudl trpasličí (28-35 cm v kohoutku), pudl střední (35-45 cm v kohoutku) a pudl velký (45-60 cm). Co se týče barevnosti, může se vyskytovat v těchto variantách: bílá, černá, hnědá, stříbrná, plavá – červená. Vícebarevní pudli se u nás už sice také chovají a můžete je potkat i na výstavách, ovšem zatím nejsou oficiálně uznáni mezinárodní kynologickou federací FCI. Právě díky této variabilitě a skvělé povaze se těší velké oblibě. Malé pudly si často pořizují lidé, kteří se s nimi chtějí věnovat některému z psích sportů a zároveň chtějí pejska, který je skladný a snadno se s ním cestuje. Také u seniorů je oblíbený, jelikož je to veselý společník, který rád vymýšlí skopičiny k pobavení svého majitele, zároveň ho svými rozměry nikterak neohrožuje. Ovšem to neznamená, že by ostatní velikostní varianty plemene byli nějací peciválové, právě naopak! Pohyb milují všichni a když se naplno rozběhne velký královský pudl, je to radost pohledět.

Přizpůsobivý kamarád

Pudl je nejšťastnější, pokud může žít doma společně se svým majitelem. Pro chov venku v kotci nebo jinde odděleně se příliš nehodí, povahově by strádal. S majitelem bude ochotně podnikat všechny společné aktivity, ovšem nepohrdne ani odpočinkem doma na gauči. Pokud se stane, že majitel nemá zrovna čas, aby psa vyběhal venku, dokáže se na nějakou dobu zabavit i sám – třeba hračkou. Petru Ulrichovou Pliskovou uchvátil pudl svou povahou a „svým širokým záběrem možností, které zvládá elegantně a se šarmem jemu vlastním.“ Zároveň doplňuje, že jeho aristokratický, elegantní exteriér a neopakovatelnost je jen třešničkou na dortu jeho dokonalosti. Díky své lehké kostře, mrštnosti a schopnosti vyvinout vysokou rychlost se skvěle hodí na psí sporty jako je agility, dogfrisbee, flyball a coursing. Pro svou učenlivost je výborně využitelný pro dogdancing, obedienci či nosework a díky své dobrosrdečnosti a kladnému vztahu ke všem lidem se skvěle hodí i na canisterapii a záchranářský výcvik. Jelikož je pudl původem lovecký pes, můžete se s ním směle věnovat i této činnosti. Na procházkách pak musíte mít na vědomí, že může mít tendenci honit zvěř. Lovecký pud však lze velmi dobře využít pro aportování předmětů. „Povaha pudla se liší podle barevných variant. Obecně nejvyrovnanější a pracovně nejaktivnější bývají černě zbarvení pudlové. Pudl je velmi tvárný a přizpůsobivý,“ tvrdí Kateřina Plichtová. Velmi dobře se snáší i s dětmi a při správné socializaci nemívá problém ani s ostatními psy a zvířaty. Jen s drobnějšími živočichy, jako jsou například křečci, králíci, morčata a slepice je potřeba být na pozoru. Naďa Klírová dodává: „Pudl byl určen k donášce střelených kachen. Je to vodní pes, do dnešního dne má na mezi prsty plovací blány. Troufám si říci, že v aportování je přeborník. Má rád dlouhé procházky, někteří i výlety na kole, ale bude spokojen i s proběhnutím na zahradě nebo na louce či v parku.“

Výchova hravou formou

Při výchově pudla je třeba být důsledný, ale nikdy ne tvrdý. Pes by měl vědět, že na provedení cviků trváte a že nestačí, pokud místo „sedni“ předvede deset jiných cviků, které má rád. Učí se velmi rychle a také si dobře pamatuje. Za pamlsek obvykle udělá cokoliv a většina pudlů ráda cvičí i za míček či jinou hračku. Pokud mu uděláte z výcviku hru, bude s vámi radostně spolupracovat a ochotně plnit vaše povely. Dokáže však velmi dobře odhadnout i vaše slabosti a využít toho. Pokud mu něco jednou projde, bude to zkoušet opakovat. Při cvičení před cizími lidmi se může stát, že začne tak trochu šaškovat, aby se předvedl – při výcviku je tedy nutná i trpělivost a nutnost psa na rušivé vlivy zvykat postupně. „Výchova pudla není náročná, je to chytré a učenlivé zvíře. Je třeba být hlavně citlivý. Pudl nesnáší brutální zacházení, tím ho vlastně zlomíte a pak je třeba hodně trpělivosti, abyste napravili škody na jeho psí dušičce,“ říká Renata Ivánková.

Vhodný i pro alergiky

Obrovskou výhodou pudla je jeho kudrnatá srst, která nelíná. Díky tomu je vhodný i pro některé alergiky. Srst je příjemná na dotek a pokud se neplánujete věnovat výstavám, stačí ji pročesat jednou týdně a psího kadeřníka navštívit jednou za dva měsíce, aby psa sestříhal, případně oholil. Psi mají dlouhou srst po celém těle, obličejová část a tlapky se jim obvykle vyholují, ať už psa vystavujete, či nikoliv. Úprava srsti je nutná, aby se v ní nezačaly tvořit špatně odstranitelné dredy. Pokud se chcete s pudlem věnovat výstavám, musíte péči o srst věnovat více času. Aby měl pes na výstavě šanci na úspěch, měl by mít srst vyčesanou, lesklou, čistou a upravenou do požadovaného střihu. Střihů je hned několik – štěňátka a mladí psi mají obvykle takzvaný baby střih, při kterém jim srst zakrývá celé tělo. U dospělých jedinců se většinou vystříhávají určité partie, aby jiné vynikly. Nejlepší je pak sledovat aktuální trendy a poradit se s chovatelem, od kterého psa máte, případně od jiných majitelů. S úpravou pudlů má zkušenost Petra Ulrichová Plisková, která radí: „Štěně pudla je nutno od útlého věku učit tomu, že se s jeho srstí pracuje. Pokud si zájemce bere štěně od solidního chovatele, tak má štěně již v základu naučené na česání, koupání, fénování a stříhání a holení tlamičky a pacek. Štěně od chovatele odchází již v prvním střihu a mnohdy má již i základní výcvik pro výstavní kariéru. Pravidelné kartáčování je nutností, u štěněte v zájmu tréninku denně, posléze po vyzrání srsti stačí jednou týdně, ale důkladně. Koupat se doporučuje podle potřeby, není problém koupat třeba každý týden. Srst pudla je strukturou velmi podobná lidskému vlasu, pudl nemá srst rozdělenou na podsadu a pesíky, a proto je péče snazší a rychlejší.“ Je však nutné počítat s tím, že během procházky v lese nebo po louce nachytá srst pudla spoustu nečistot, které se pak musí vykartáčovat.

Zdraví

Toto plemeno se řadí mezi dlouhověké. Není ojedinělé, když se psi dožijí i patnácti a více let. Samozřejmě vše závisí na poskytnuté péči, kvalitní stravě a genetice. Jsou vitální do vysokého věku a často podle jejich chování nepoznáte, jestli se jedná o štěně, nebo psího seniora. Největším úskalím může být u toy, trpasličích a středních pudlů péče o zuby, které se jim stejně jako u všech jiných malých psů mohou rychle kazit. Pomoci může pravidelné čištění kartáčkem se speciální psí pastou, dentální pamlsky, pamlsky na okus (nebo krmení syrovou stravou a kostmi) či v posledním případě čištění ultrazvukem u veterináře. Stav zubů a dásní by se u psa neměl nikdy podceňovat, protože jeho zhoršení může psu zkrátit život i o několik let a ohrožovat ho přímo na životě – ať už tím, že pes nebude schopný bezbolestně jíst, nebo infekcí skrze nerv zubu. K nemocem, které mohou pudla postihnout, patří zejména komplex PRA (progresivní retinální atrofi e, laicky oslepnutí v důsledku rozpadu sítnice, pozn. red.) a luxace pately (čéšky). Díky plošnému provádění testů na tyto dvě nemoci, které jsou i nutné k uchovnění pudla, a výběrem vhodného krycího páru se daří zmíněné choroby eliminovat a udržet populaci zdravou. U velkých pudlů se sleduje i možný výskyt dysplázie kyčelních kloubů.

Znáte šňůrového pudla?

Šňůrový pudl (anglicky corded poodle) má hustou srst, která vypadá, jako kdyby byla smotaná do provázků, které pokrývají celé tělo psa. Tato charakteristická srst jej dobře a spolehlivě ochraňuje před vlhkem, nepohodou a nepřízní počasí. Šňůrový pudl není pouze vydatným lovcem, ale i vynikajícím společníkem, který se lehce cvičí. Je dobře přizpůsobený žít v městském bytě, děti velmi miluje. Jedná se o dosud neuznané plemeno FCI.

Foto: Pes Jíra, Shutterstock

Převzato z časopisu Psí kusy.