Portál pro zodpovědné majitele psů

Svůj skvělý čich a sluch dali do služeb vlasti a pomáhali odhalovat pasti, výbušniny i nepřátele. Navíc prokázali odvahu a statečnost tím, že úspěšně zvládli nebezpečný seskok padákem.

Den D – tak zněl krycí název pro vojenskou akci známou také jako Operace Overlord či vylodění v Normandii. Uskutečnila se 6. června 1944 a jednalo se o největší obojživelnou (kombinovala námořní i vzdušný výsadek) vojenskou operaci v historii a zároveň významnou strategickou bitvu druhé světové války. Mezi dvěma sty tisíci zúčastněných vojáků byli i dva psí hrdinové Bing a Monty. Osudy obou psů si můžeme připomenout díky vyprávění britského veterána Sira Petera Downwarda, který je dobře znal.

Na začátku byl výcvik

Stejně jako vojáci, byli i oba psi perfektně připraveni, aby dokázali sami, bez lidské dopomoci, vyskočit s padákem z letadla a bezpečně dopadnout na zem. Jakmile byli dole, pomáhali díky svým čichovým a sluchovým schopnostem odhalovat pasti, výbušniny i nepřátelské vojáky. Jakmile vycítili nebezpečí, uměli pracovat tiše a nenápadně. Peteru Downwardovi bylo teprve osmnáct let, když vstoupil do armády a absolvoval výsadkářský výcvik u 13. výsadkového praporu. „Binga a Montyho jsem miloval,“ říká. Ale ještě silnější bylo pouto mezi psy a jejich psovody – Aaronem Waltonem a Kenem Baileym. Peter Downward vypráví, že psi spali ve společných vojenských ubikacích a zúčastňovali se každodenního výcviku: „Měli stejné příděly jako muži, většinou hovězí konzervy. Bylo to důležité proto, aby svým psovodům absolutně důvěřovali.“ Pro výcvik byli psi vybíráni nejen podle toho, jak dobrý mají čich a sluch, ale i podle toho, jak jsou stateční a zda dokážou ve chvíli překvapení zachovat klid a nereagovat štěkotem nebo agresí. Byli cvičeni, aby odolali velmi hlasitým zvukům a také aby dokázali čichem odhalit výbušniny.

Den D

Výcvik je však jedna věc a skutečná vojenská operace je věc druhá. Ne vždy „v reálu“ všechno funguje tak, jak bychom si představovali, a může dojít i k nepředvídatelným komplikacím. Nechybělo mnoho a Operace Overlord, na kterou se tak svědomitě připravoval, mohla být pro Binga první i poslední válečnou zkušeností v životě. Podle svědectví vojáků, kteří se výsadku v Normandii zúčastnili, totiž Bing nešťastnou náhodou přistál na stromě a němečtí vojáci po něm okamžitě začali střílet. Jeho dvounozí spolubojovníci ho našli až po dvanácti hodinách. Sundali ho ze stromu a zjistili, že utrpěl zranění krku a očí. Ošetřili mu rány a předali ho jeho psovodovi Kenu Baileyovi. Naštěstí se Bing zcela uzdravil a mohl pokračovat ve své vojenské misi.

Operace Varsity

Vojenské operace spojenců v Normandii se Peter Downward osobně nezúčastnil, podrobnosti znal pouze z vyprávění. Měl ale zkušenost z pozdějšího výsadku v Německu. Když 24. března 1945 vyskočil z letadla a s padákem na zádech se snášel na nepřátelské území, bál se, že svou rodnou Británii už nikdy neuvidí. Při pohledu zdola to vypadalo, že spolu s ním se na obloze vyrojil roj much. Stovky malých černých teček ve skutečnosti byli britští výsadkáři. A mezi nimi se na padácích, původně určených pro jízdní kola, snášeli k zemi i dva němečtí ovčáci Bing a Monty. „Díky tomu, že tam byli psi, jsem se cítil bezpečněji,“ vzpomíná Sir Peter Downward. A nepamatuji si, že by některý z nich odmítl skočit. Stejně jako u lidských výsadkářů se i u nich padák aktivoval automaticky, když vyskočili. „Byli jsme vysazeni ve výšce dvě stě padesát metrů a náš let trval asi jen dvacet sekund. Měli byste vidět, jak se Bing a Monty snášeli k zemi přesně v takové poloze, jak jsme je trénovali – s předníma nohama zvednutýma nahoru a zadníma mířícíma k zemi. Uši se jim třepotaly ve větru. A když přistáli, rychle běželi k nejbližšímu stromu a zvedali zadní nohu, aby si ulevili,“ vypráví s úsměvem válečný veterán. Tentokrát měl Bing štěstí a doskočil bezpečně na zem.

Jak uhasit žízeň

„Když jsme přistáli na východním břehu Rýna, byli jsme obklíčeni nepřátelskými silami. Naším úkolem bylo území vyčistit a vydat se směrem k Baltskému moři. Němci na nás hned začali střílet. Musel jsem zničit jejich kulometné hnízdo. Voják, který šel se mnou, byl střelen do hrudi a zemřel,“ vzpomíná na dramatické okamžiky Peter Downward. „Pak jsme se vydali na více než třicet kilometrů dlouhý pochod směrem k Baltu. Vzpomínám si, že psovodi se svými psy šli úplně vpředu. V noci psi ucítili nepřátelské vojáky. Křičeli jsme na ně ,Ruce vzhůru!‘ a němečtí vojáci vylezli z úkrytu a vzdali se,“ popisuje britský výsadkář. Ale byly i veselejší okamžiky. Jednoho horkého dne všichni trpěli žízní. Procházeli kolem stodoly, která stála u cesty. Bing podlezl pod vraty dovnitř, a když se po nějaké době vrátil, podivně se motal a potácel. Vojáci šli prověřit, co ve stodole bylo, a našli sud s vínem, které z něj odkapávalo do misky. Pravděpodobně se z ní vynalézavý pes pořádně napil a byl pěkně opilý.

Smutné loučení

Když Bing a Monty odcházeli do výslužby, jejich kolegové ve zbrani se s nimi přišli rozloučit a nemohli se ubránit dojetí. „Miloval jsem je,“ říká Peter Downward a dodává: „Věděl jsem, že se k nim nemám chovat jako k domácím mazlíčkům, ale pro mě to prostě mazlíčci byli.“ Bing se vrátil ke své majitelce Betty Fetchové. Za svou statečnou službu obdržel speciální válečné vyznamenání určené výhradně pro zvířata, Medaili Marie Dickinové (PDSA Dickin Medal), odpovídající lidem udělovanému Viktoriinu kříži – nejvyššímu vyznamenání Tak vypadal výsadek v Normandii, kterého se Bing a Monty zúčastnili. Monty, psovod Aaron Watson a Bing Udělování medaile za statečnost v boji za statečnost v boji. Zachránil totiž stovky vojáků. Zemřel přirozenou smrtí v roce 1955 a je pohřben na zvířecím hřbitově v Ilfordu v Essexu. Na hrobě má nápis: „Jeho nesobecké statečné činy během Operace Overlord a Operace Varsity zachránily životy mnoha mužů.“

Foto: archiv

Převzato z časopisu Psí kusy.