vloženo: 25.8.2019, autor: Mirka Koníčková
Z bojiště první světové války na stříbrné plátno – takový skok dokázal udělat legendární psí herec, poslušný a oddaný přítel svého pána, německý ovčák, jehož jméno dnes zdobí hollywoodský chodník slávy.
Narodil se v září roku 1918 a do historie světové kinematografie se zapsal nejen díky svým skvělým schopnostem, ale také díky náhodě, která jej svedla dohromady s jeho páníčkem, americkým vojákem Lee Duncanem.
Narozen v rozvalinách
Desátník Lee Duncan působil během první světové války v takzvaných amerických expedičních silách (American Expeditionary Forces) ve Francii. 15. září roku 1918 byl vyslán do malé francouzské vesnice Flirey najít vhodné místo pro přistání vojenského letadla. Oblast byla během války velmi poškozena bombardováním a dělostřeleckými útoky, rozbombardovaná byla i vesnice. Když Duncan vsí procházel, objevil mezi domy polorozbořené zbytky chovné stanice, ve které byli původně odchováváni němečtí ovčáci pro německou armádu. Jedinými psy, kteří v rozbořených kotcích přežili, byla vyhladovělá matka s pěti nedávno narozenými, ještě slepými, ani ne týden starými štěňaty. Lee Duncan nemohl nechat psy jen tak bez pomoci, a tak vzal fenu i se štěňaty s sebou ke své jednotce.
Talismany pro štěstí
Když byla štěňata odstavena, dal Duncan matku jednomu z důstojníků a tři ze štěňat dalším vojákům. Sám si nechal štěňata dvě – psí holčičku a kluka. Věřil, že mu přinesou štěstí. Dal jim jméno Nanette a Rin Tin Tin podle talismanů – dvojice panenek nazývaných Nénette a Rintintin – které francouzské děti často dávaly americkým vojákům. Mimochodem, Duncan netušil, že panenky, navržené slavným francouzským výtvarníkem Poulbotem, se jmenovaly právě opačně – kluk byl Nénette, tak prý Poulbotovi říkala jeho manželka, a děvče Rintintin, jak zas Poulbot škádlivě oslovoval svou ženu.
Domů, do města andělů
Na konci války, v červenci následujícího roku se i se svými psy nalodil na palubu lodi mířící zpět do USA. Po vylodění v Long Islandu čekalo Duncana několikadenní papírování a obíhání úřadů, a tak dal psy do péče chovatele a cvičitele policejních psů v Hempsteadu Leo Wannera. Fenka Nanette bohužel onemocněla zápalem plic, a tak nemohla s Duncanem absolvovat dlouhou cestu vlakem do Kalifornie. Wanner mu proto dal jiné štěně – fenku ze svého chovu – a Nanette nechal u sebe. Jenže nemoc byla těžká a Nanette jí podlehla. Když se o tom Duncan dozvěděl, zasáhlo ho to a na památku své milované feny pojmenoval štěněcí slečnu Nanette II., ale říkal jí prostě – Nanette. Spolu s tmavě vlkošedým Rin Tin Tinem, kterému říkal Rinty, a mnohem světleji zbarvenou Nanette se po návratu usadil ve svém domě v Los Angels.
Neslavná výstava
Lee Duncan se přátelil s Eugenem Pallettem, hercem němé filmové éry. Společně často vyráželi na výlety do hor, kde Pallette rád lovil a Duncan využíval čas k tomu, aby Rin Tin Tina učil různým trikům. Měl v plánu ho předvádět na výstavách a založit s ním a Nanette chovnou stanici. V roce 1922 se Lee Duncan stal zakládajícím členem Shepherd Dog Club of California – Kalifornského klubu chovatelů německých ovčáků – se sídlem v Los Angeles. Na první klubové výstavě sice Rin Tin Tin zaujal svou obratností, ale také předvedl poněkud agresivní temperament, protože vrčel a štěkal na vše kolem sebe. Nebylo to dobré představení, ale ještě horší zážitek Duncana i psa čekal, když se vraceli z výstavy domů – na Rin Tin Tina spadl z projíždějícího vozu těžký balík novin a zlomil mu levou přední nohu. Pes musel mít zraněnou nohu v sádře a než se zcela uzdravil a znovu dostal do formy, trvalo to devět dlouhých měsíců.
Skok do světa filmu
Na svou druhou přehlídku v životě se tak Rin Tin Tin dostal až deset měsíců po svém prvním neslavném vystoupení. Mezi tím se naučil skákat do velké výšky a na výstavě dokázal vyskočit 3,58 metru vysoko. Jeho skok nafilmoval Duncanův známý Charley Jones. Duncana přitom napadlo, že by se Rin Tin Tin mohl stát příštím Strongheartem – psem, který byl prvním úspěšným psím filmovým hercem. Duncan o svém nápadu později řekl: „Byl jsem myšlenkou na filmování tak nadšený, že jsem na to musel ve dne v noci myslet.“ A nejenže na to myslel, ale snažil se svůj nápad i všemožně uskutečnit. Zamířil se svým psem do hollywoodských ateliérů a vyptával se, jestli by se tam pro jeho psa nenašla nějaká role. Nebylo to hned, ale nakonec se opravdu dočkal – první příležitost přišla, když byl požádán, aby pes před kamerou nahradil vlka, který se nechtěl nechat natáčet. Rin Tin Tin pod vedením Duncana ochotně spolupracoval, a tak se poprvé ocitl na stříbrném plátně. Prvním snímkem, kde si „zahrál“, se tak stal western The Man From Hell\'s River z roku 1922, tehdy byl v titulcích uveden ještě jako Rin Tin. Během své pozdější kariéry byl díky svému vzhledu ještě mnohokrát obsazen do role vlka nebo křížence vlka a psa.
Oskara mu nedali
Skutečný úspěch, který z Rin Tin Tina udělal filmovou hvězdu, přišel o rok později s němým filmovým dramatem Where the North Begins, kde hrál po boku herečky Claire Adamsové. Film byl psaný Rin Tin Tinovi na tělo, protože spoluautorem scénáře nebyl nikdo jiný než jeho páníček – Lee Duncan. Film byl opravdový kasovní trhák a říká se, že tehdy zachránil společnost Warner Bros před bankrotem. Následovalo dalších čtyřiadvacet filmů, ve kterých si Rin Tin Tin zahrál, a všechny byly velmi populární. Psí herec se tak brzy stal slavným po celém světě. V roce 1929 dokonce získal nejvíc nominačních hlasů pro nejlepšího herce v populární anketě Oscar, jenže americká filmová akademie tehdy raději stanovila, že cenu může získat jen lidský herec.
Spánek v rodné zemi
Společně s Nanette prý Rin Tin Tin přivedl na svět více než 48 štěňat, z nichž si Duncan dvě nechal a zbytek prodal nebo rozdal přátelům. Ve svých necelých čtrnácti letech, přesně 10. srpna roku 1932, Rin Tin Tin zemřel. Vydechl naposledy doma v Los Angeles. Duncan jej nejprve pohřbil v bronzové rakvi na svém vlastním dvorku a jeho hrob označil prostým dřevěným křížem. Protože trpěl následky hospodářské krize a neměl dost peněz na nákladnější pohřeb, prodal později svůj dům a nechal Rin Tin Tinovo tělo převézt do jeho rodné země, na slavný psí hřbitov Cimetiere des Chiens na pařížském předměstí. V roce 1963 byl psí filmový hrdina poctěn vlastní hvězdou na hollywoodském chodníku slávy.
Foto: archiv
Převzato z časopisu Psí kusy.
