vloženo: 21.7.2019, autor: Mirka Koníčková
Zapsal se nejen do historie alpského průsmyku svatého Bernarda ve Švýcarsku, ale i do srdcí Švýcarů a všech, kteří se o záslužné práci odvážného a neúnavného záchranáře dozvěděli.
Pracoval v drsných a náročných podmínkách vysokých hor, a přesto dokázal zachránit život desítkám lidí. Byl předchůdcem moderního bernardýna a je považován za psa, který toto plemeno nejvíce proslavil. Vypráví se o něm i několik legend, například ta, podle níž měl být zabit poutníkem, kterého se snažil zachránit. Není to ale pravda. Na konci své služby byl z Hospice svatého Bernarda, kde žil, odvezen do kláštera v Bernu a zde také v klidu dožil. Jeho příběh se stal námětem mnoha výtvarných i literárních děl a dočkal se i svého památníku na psím hřbitově nedaleko Paříže. Tak si ho také připomeňme.
V mrazu a vánici
Už v 11. století založili mniši ve Svatobernardském průsmyku hospic pro poutníky, kteří tudy procházeli. Leží v nadmořské výšce 2 469 metrů a jeho původním účelem je poskytování útočiště cestovatelům a všem, kteří v horách zabloudili a potřebovali se najíst a odpočinout si. Psy zde mniši začali chovat pravděpodobně už na přelomu 17. a 18. století. Jednalo se pastevecké psy žijící ve zdejším kraji. Říká se, že během dvou set let tu bernardýni zachránili na dva tisíce lidí, kteří se ocitli v ohrožení života. Zvěsti o výjimečnosti zdejších psů potvrzovali a dále šířili také Napoleonovi vojáci, kteří tudy rovněž v krutých podmínkách procházeli. V letech 1818 až 1816 zuřily ve zdejších horách zlé sněhové bouře, které se staly osudnými nejen pro spoustu lidí, ale i psů, kteří se jim snažili pomoci. Zdejší plemeno se tak ocitlo na pokraji vyhynutí. Naštěstí se mnichům podařilo v chovu bernardýnů úspěšně pokračovat.
Snažil se pomáhat
Barry se zde narodil v roce 1800 a prožil tu dvanáct let. Byl subtilnější než moderní bernardýni. Vážil mezi 40 a 45 kilogramy a v kohoutku měl kolem 60 centimetrů. Traduje se, že během svého života zachránil na čtyřicet lidí. Jeho nejslavnějším činem měla být záchrana malého chlapce, který se ztratil v horách. Barry ho našel spícího v ledové jeskyni. Nejprve ho prý zahřál svým jazykem a pak jej na zádech donesl až do hospice. Díky Barrymu chlapec přežil a vrátil se v pořádku ke svým rodičům. Zda se tento příběh udál přesně tak, jak se vypráví, se už nedozvíme a někteří historikové ho zpochybňují. Pravdou však zůstává, že Barryho život plný úsilí a snahy pomáhat lidem, kteří se ocitli v nouzi, je výjimečný, a proto se po právu stal legendou. Každý den i v tom nejhorším počasí a za sněhových bouří se vydával do hor hledat poutníky, kteří potřebují jeho pomoc. Když je nalezl zapadlé někde v závěji, snažil se je sám vyhrabat. A pokud to nedokázal, spěchal do hospice pro pomoc.
Jeho následovníci
Barry byl proslulý už za svého života a lidé, kteří ho znali, se snažili udělat vše pro to, aby se na něj nezapomnělo. Po jeho smrti, která přišla přirozeně v jeho čtrnácti letech, bylo tělo předáno Historickému muzeu v Bernu, kde ho můžete vidět dodnes. Dnes v průsmyku stojí hotel, jehož základem je původní objekt hospice. Dosud zde žijí mniši, kteří obývají staré budovy z 16. století. Na památku slavného Barryho tu vždy jednoho ze psů pojmenovávají jménem Barry. V nedaleké vesnici Martingy tu založili i Nadaci Barry, která bernardýny chová. Nikoli však proto, aby v horách zachraňovali životy, ale proto, aby doprovázeli turisty.
Foto: archiv
Převzato z časopisu Psí kusy.
